ParaCENTRUM Fénix

Každoročně v Čechách a na Moravě skončí na invalidním vozíku téměř tři stovky lidí. Ať už je to sympatický sportovec, na kterého při práci v lese spadl strom, učitelka tělocviku, která upadla z kola nedaleko svého domu, dívka, které v sedmé třídě základní školy diagnostikovali závažnou nemoc, nebo o moc ne starší chlapec, který za krásného slunného dne skočil do vody svou první šipku, o které v okamžiku věděl, že byla pravděpodobně tou poslední v celém jeho životě.

Roztáčí životy vozíčkářů naplno

Rozsah poškození míchy je u každého člověka dost individuální. Vozíčkáře však spojuje mnoho nepříjemných věcí, které zdraví člověk snadno přehlédne. Někteří se sice pohnou od pasu nahoru, jiní jsou odkázáni na asistenci při každodenních úkonech. Mnohé trápí nepříjemné a nekontrolovatelné křeče, nebo proleženiny a následné otevřené rány. Mnozí nemohou mít děti přirozenou cestou, nebo jsou zcela neplodní. Snad každého člověka na vozíku trápí bariéry fyzické a často i psychické. „Vozmeni“, jak si mezi sebou lidé upoutáni na invalidní vozík říkají, mají však na jižní Moravě společnou ještě jednu věc - organizaci, která podle svého motta „roztáčí životy vozíčkářů naplno“.

Jako Fénix z popela?

Je jasné, že lidé s poraněnou míchou nemohou i přes veškerou snahu „vstát jako Fénix z popela“. Pod křídly organizace, která se jmenuje stejně jako tento bájný pták, však lidé s hendikepem společně usilují o to, aby byli co nejaktivnější a nejsoběstačnější. Zkrátka se za pomoci profesionálu z moravského ParaCENTRA Fenix snaží vrátit zpět a přispívat aktivně do společnosti i přes nevyléčitelné poranění či nemoc. Fenix jim je průvodcem k soběstačnosti díky jeho službám: fyzioterapie, osobní asistence, ergoterapie, bezbariérová doprava či sociální rehabilitace. Spolek však není jedinečný jen tím, že je jedinou organizací svého druhu na Moravě. Devízou Fenixu je komunitní přístup a prostředí, ve kterém si sami vozíčkáři předávají důležité praktické rady do života. V Brně se pak setkávají hendikepovaní napříč Moravou od Blanska přes Zlín až po Hrušky, Týnec, nebo Tvrdonice.

Zdeněk

Osudová srážka Jedním z klientů organizace je i Zdeněk, který je ve svých třiatřiceti letech již zkušeným vozíčkářem. Loučil se tehdy s devátou třídou symbolicky na letním pobytu, kde se s kamarády oddával pěším túrám a cyklistickým výletům. Právě úplně poslední vyjížďka na kole se pro něj ale stala osudnou. „Jel jsem jako poslední za celou skupinou a při jízdě z kopce jsem si začal upravovat klipsny. Nevěnoval jsem tedy pozornost řízení a najednou jsem čelně narazil do zaparkovaného kamionu. Probral jsem se na zemi. Mohl jsem pohnout pouze rukama. Ostatní zavolali sanitku, a nakonec jsem letěl do nemocnice vrtulníkem,“ prozrazuje Zdeněk, který i díky pravidelným rehabilitacím ve Fenixu může nyní vykonávat práci na plný úvazek.